Tábor v Lambaréné byl jiný, stejně jako byl jiný Albert Schweitzer – ten k údivu všech pověsil úspěšnou kariéru varhaníka, teologa a filosofa na hřebík, ve třiceti začal studovat medicínu a pak odjel léčit domorodce do Afriky. Letos jsme na táboře nesoupeřili, ale spolupracovali na společném díle – postavit nemocnici a udržet ji v chodu (taková nemocnice stojí peněz!), léčit pacienty (spavá nemoc!), vařit jim a připravovat dříví (což nás moc bavilo!), chránit personál (před leopardími lidmi!), nepoškozovat okolní přírodu (přesně jako Albert!), povzbuzovat slabé, usmiřovat nepřátele, sloužit druhým. Tak jak to i Albert četl v Bibli a naplňoval celým svým životem. Albert Schweitzer (1875-1965) za své celoživotní dílo v Lambaréné dostal nejen uznání od kapacit své doby, jako např. Alberta Einsteina, ale i Nobelovu cenu míru. Na táboře v Horním Údolí mu byla předána osobně. Albert Schweitzer vyzval i nás: „Nevím, jaký bude tvůj osud, ale jedno vím: jediní z vás, kteří budou opravdu šťastní, jsou ti, kteří hledali a našli, jak sloužit.“ ZKUSME TO!
